O stresu, péči a lázních

Rubrika: Výstava LÁZNĚ | ZDRÓJ | KYPOPT
Autor: Martin Švec
Datum zveřejnění: 2023-05-23

Všichni víme, co znamená dnes tak frekventované slovo: STRES. Zjednodušeně, znamená jakoukoliv zátěž, které musíme čelit my všichni buď jako jednotlivci (po duševní a posléze fyzické stránce) anebo vztahy mezi námi – ať už těsného, intimního nebo volného a širokého charakteru.

Stres se dělí na krátkodobý a dlouhodobý. Krátkodobý stres může být i obohacující, protože motivuje k seberozvoji a vyšším výkonům, stává se podmínkou seberealizace, pokud tedy součin frekvence a intenzity jeho epizod nepřesáhne jistou kritickou hranici. Právě na dávkování krátkodobého stresu pod kritickou hranicí je založen sportovní trénink, vojenský výcvik, ba i školní výuka. Dávkovaný krátkodobý stres se také stává jednou z terapeutických metod.

Oproti tomu dlouhodobý stres je jen a pouze škodlivý, třebaže jeho absolutní míra je relativně malá. Pokud je ještě k tomu pomalu a jistě stoupající, jak zažíváme v dnešní multikrizové době, má tu zásadní vlastnost, že bere člověku i společnosti pocit bezpečí a jistoty. Naprosto očekávatelným důsledkem je krize mezilidských vztahů a omezení možností seberealizace, coby vyšších lidských potřeb, které jsou zmíněnou potřebou jistoty a bezpečí do značné míry podmíněny.

Co má péče společného s architekturou? A co je vlastně ta péče?

Vidíte diagram působení dlouhodobého stresu na společnost, který je v přizpůsobené míře promítnut do abstraktního obrazu – myšleného půdorysu města – ze kterého budovy vyrůstají. Dlouhodobý stres vytváří dva směry tlaku (mlýnské kameny): za prvé svým přímý působením a tedy svojí pomalu zvyšující se absolutní měřitelnou mírou; a za druhé, coby zpětná vazba, snižováním míry odolnosti (resilience) jednotlivců i společnosti vůči dlouhodobému stresu.
Péče není nic jiného, než boj proti dlouhodobému stresu.

Účelem péče je zmiňované dva mlýnské kameny odtahovat od sebe. To znamená:
1) Snižovat absolutní míru stresu, které člověk i jeho vztahy musí čelit
2) A zároveň zvyšovat odolnost člověka i jeho vztahů vůči absolutní míře stresu

Je to město, není to město? Co znázorňuje výtvarná kompozice, ze které budovy vyrůstají?

Místa takto co nejvíce 'uvolněná' od dlouhodobého stresu jsou v našem městečku znázorněná jako zeleň. Péče je zase znázorněná jako věc, jíž je péče předpokladem existence, tedy květinové záhony.

Jak je do toho výtvarně zakomponováno téma sociálních nerovností?

Společnost a její rozvrstvení na základě nerovnosti přístupu k naplňování svých potřeb můžeme znázornit Gaussovou křivkou. Dalším zásadním úkolem péče je tyto nerovnosti snižovat, harmonizovat, přitom nezestejňovat a neomezovat možnosti naplňování se všech z nás. Toto je znázorněno jako cesty tvaru zploštěné a zároveň diverzifikované Gaussovy křivky.

Jaký význam mají zvolené barvy – zelenomodrá, hnědá, červená, šedá, zlatožlutá?

Psychologie rozděluje lidské i společenské potřeby do tzv. Masslowovy pyramidy. Jejich kategorie jsou do určité míry na sobě nezávislé, ovšem do značné míry sebe navzájem podmiňující – nedostatek v nižší oblasti neznemožňuje, ale v podstatné míře ztěžuje (bere člověku energii i vnímaný smysl) naplňování potřeb vyšších. Proto pyramida.

• I. Fyziologické potřeby (adrenalinový systém)
  Stoupající míra dlouhodobého stresu se projevuje zejména postupujícím zhoršováním kvality životního prostředí (klimatu a mikroklimatu) a zvyšováním nerovností v přístupu k energiím. Proto v našem městečku jsou tyto potřeby zobrazeny jako klimatická a energetická řešení.
• II. Potřeba jistoty a bezpečí (serotoninový systém)
  Je ohrožena samotnou pomalu stoupající dynamikou dlouhodobého stresu (jako vařená žába). V našem městečku jsou takto označena místa, na nichž péče coby zbraň vůči tomuto ohrožení má své doslova palebné pozice: léčebné a terapeutické prostory.
• III. Potřeba lásky – blízkých mezilidských vztahů (oxytocinový systém)
  Ohrožení této potřeby pramení z ohrožení základnějších lidských potřeb. Proto v našem městečku jsou takto znázorněny prostory jistoty a bezpečí sdílené s nejbližšími osobami: bydlení.
• IV. Potřeba uznání a sebepřijetí v rámci širší komunity (dopaminový systém)
  Opět, pokud vzrůstá nejistota v naplnění předchozích potřeb, zejména z hlediska stability blízkých sociálních vztahů, naplnění této potřeby může být jen částečné. V našem městečku jsou takto znázorněna místa navržená pro aktivaci sociálních vztahů – zvyšování motivace k prohlubování a síťování vztahů člověka se společností: prostory pro kulturu, sport, setkávání atd.
• V. Potřeba seberealizace (syntéza všech předchozích systémů)
  Ačkoliv současná doba nejen akcentuje, ale i přímo dává rozmanité možnosti seberealizace, jejich využití je limitováno deficity v základnějších lidských potřebách. A především přístup k možnostem seberealizace je značně nerovný. Jako důkaz tohoto stavu je zobrazen svět umění (výtvarné umění, hudba, film), který se v našem lázeňském městečku stává prostředkem terapie i smyslem existence městečka coby prostředek jeho obživy.

 


Akce se koná se záštitou primátorky JUDr. Markéty Vaňkové a za finanční podpory statutárního města Brna.