Martin Švec Blog

O socialistickém modernismu

Svezte se naším výtahem jedoucím dolů do hloubky myšlenek | „povrchní pohled“ na zjevné a viditelné | 1.NP

Vidíte lázeňské městečko, které není městečkem v pravém – fyzickém slova smyslu. Je totiž složené z budov, které se nachází na různých místech – v různých městech ČR i v různých zemích. Některé budovy už nestojí, jiné jsou podvyužité i zcela opuštěné, nebo jen ne zcela citlivě přestavěné. Některé stojí nebo stály v centru města, jiné na městské periferii nebo dokonce ve volné krajině. Jsou zde zastoupeny budovy mimořádné architektonické hodnoty odpovídající jejich obzvláštnímu společenskému významu i zcela běžné domy bez vyšších estetických ambicí.

Co mají tyto budovy společné?

Jako první Vás asi napadne, že všechny tyto budovy vznikly ve zcela specifické době: v 60. až 80. letech minulého století. Na tuto dobu je dnes nazíráno dvojím pohledem: doba totalitního režimu, kde i architektura a umění napomáhaly reprodukci moci; a naopak doba velkých vědeckých objevů, spousty novinek v masové kultuře i historicky bezprecedentního růstu životní úrovně.

Proč to vypadá jako továrna nebo sídliště z doby minulého režimu?

Zmíněné pozitivní aspekty doby vzniku těchto budov měly svůj jasný odraz v dobové estetice: technooptimismus, hledání krásy v technických účelech a definitivní rozchod s tradiční estetikou. Toto umělecké nazírání na svět ve své době proniklo mezi lidové vrstvy a odpovídala mu i masová popkultura. Dnes však většinové mínění tuto estetiku opouští, považuje ji za zastaralou, ne-li neúspěšný sociální experiment. Vznikají pocity, že spíše než prostředí pro život tyto domy připomínají atomové elektrárny či řídící střediska kosmodromu.

Soustřeďme se na vše, co kromě doby vzniku a s ní spojených estetických daností tyto budovy spojuje a co je důvodem, proč jejich modely nevidíme na samostatných podstavcích, ale zapojené do výtvarné struktury připomínající město.

Pokud všechny tyto budovy stojí jinde, proč jakoby tvořily jedno město?

Prvním ze vzájemných pojítek je jistá společenská nechtěnost zde zobrazené architektury. Dle stále převažujících laických a některých odborných názorů jsou tyto budovy pro své okolí příliš mohutné, na svůj účel neoprávněně monumentální, ruší pohledy do krajiny nebo krajinu přímo ničí, jsou-li do volné krajiny zasazeny. Jsou-li naopak situovány v centru města, narušují tradiční urbanistickou strukturu a tím se vymykají po staletí platným vzorcům vnímání prostoru člověkem. S touto společenskou nechtěností souvisí problematické uplatnění budov v současných tržních podmínkách, a tím obtížné hledání jejich ekonomicky udržitelné funkční náplně.

Tato výstava si klade za cíl najít alternativní vizi využití tohoto specifického kulturního dědictví (ať chceme nebo nechceme). Tato vize se stává reálným díky soustředění se na vzájemné vztahy – propojení mezi budovami, přestože zůstávají nebo jsou obnoveny na svých původních místech. Díky vzniklým propojením vzniká kromě nám dobře známým fyzickým městským strukturám druhá, nefyzická myšlenková struktura – druhé město. Dominantním cílem této paralelní urbanistické struktury je doplnit funkci, které se ve fyzických městech vyvíjejících se v tržní socioekonomické realitě dostává jen v omezené míře, ačkoliv její společenská potřebnost z objektivních příčin jen a jen narůstá – PÉČE.
 

A proč této fiktivní továrně nebo sídlišti říkáme lázně?

A jsme doma. Vždyť co je město, jehož hlavním smyslem je péče: Jsou to lázně. Nefyzická paralelní struktura je schopna dostat kousek lázní fyzicky do každého města. Proč? Protože všichni potřebujeme lázně.


Akce se koná se záštitou primátorky JUDr. Markéty Vaňkové a za finanční podpory statutárního města Brna.

 ©2006-2022 Martin Švec | Napište mi | Tento web nepoužívá cookies.